Předškolák a cizí jazyk?

„Kolik jazyků umíš, tolikrát jsi člověkem.“ Toto přísloví známe v různých obměnách určitě všichni. Naučíme-li se komunikovat v cizím jazyce, dostává náš život další rozměr a otevírá se nám zcela nový pohled na svět. Znalost alespoň jednoho cizího jazyka je dnes vlastně již povinností a často je považována za součást naší gramotnosti.

Při výběru jazyka u nás převládá angličtina, ale němčina je v těsném závěsu, což má své opodstatnění, protože náš stát na severu, západě i jihu sousedí se státy, kde se mluví německy.

Všichni se shodneme na tom – a je jedno, zda komunikujeme anglicky, německy, španělsky, francouzsky či jakýmkoliv jiným jazykem – že bez znalosti cizích jazyků se v dnešní době jen velmi těžko obejdeme.

Většina rodičů si proto klade otázku, kdy s výukou cizího jazyka u své ratolesti začít.

Pro někoho je důležité, aby jeho dítě umělo nějaká cizí slovíčka ještě dříve, než přijde do základní školy. Vždyť malé dítě se vše nové učí tak snadno! Navíc výzkumy přece dokazují, že i nenarozené miminko, které je ještě u maminky v bříšku, vnímá hlas své maminky.

Někdo ale zase namítá, že výuka cizích jazyků je u mrňat předčasnou zátěží, kterou na ně kladou jejich ambiciózní rodiče, a že jde o zbytečné matení a neurotizování dětí.

Na jedné straně slyšíme názory, že je velmi důležité začít s výukou cizího jazyka skoro od kolébky, ale druhé stanovisko zní, že je lepší se nejdříve naučit dobře ovládat mateřský jazyk a teprve poté začít s cizím jazykem.

Názory veřejnosti, rodičů, odborníků i vědců se opravdu v mnohém liší. Jenže kdo je to ten odborník? Učitel? Metodik cizích jazyků? Dětský psycholog? Nebo rodič, který přece zná toho svého broučka nejlépe a instinktivně se řídí podle toho, co cítí. Každý chce přece pro své dítko to nejlepší! Jak se tedy k výuce cizích jazyků u předškoláčků postavit?

TROCHA TEORIE

Učí-li se cizí jazyk dospělý, může to vnímat jako velmi náročné. Máme-li doma předškoláčka, může se tato činnost pro něj stát jen hrou, která mu pomáhá objevovat další krásy světa.

Faktem je, že nejdůležitějším obdobím pro osvojování jazyka – mateřského i cizího – je věk do osmého roku jeho věku. Malé dítě vnímá melodii a rytmus jazyka ještě dříve, než začne samo aktivně mluvit. Po uplynutí tohoto období je pro dítě osvojení jazyka mnohem obtížnější.

Malé děti jsou dychtivé po poznání. Jejich mozek je připraven pojmout nové informace ve velice krátké době. Důležité je, aby tyto informace byly vždy spojeny s pozitivními a radostnými emocemi, které jdou ruku v ruce s vizualizací a prožitkem. Děti v tomto věku nepociťují zábrany mluvit. Nepřemýšlí, zda něco řekly špatně, prostě to řeknou ještě jednou – tím využívají procesu pokus-omyl. Sledují danou melodii a rytmus věty, učí se odposlechem a opakováním a zapojují všechny své smysly. Jsou velmi spontánní a mají chuť svět kolem sebe objevovat a zkoumat. Toho lze využít k probuzení jejich zájmu a následnému rozvoji motivace k osvojování cizího jazyka.

Velikou výhodou při osvojování cizího jazyka u malých dětí je to, že se se základy cizího jazyka seznamují naprosto shodně jako se svým jazykem mateřským, tj. přirozenou cestou poznávání tím, že jsou schopny vše „napodobovat“. Dítě navíc získává cit pro daný jazyk a také se velmi nenásilně seznamuje s kulturou daného jazyka.

V průběhu prvních tří let od narození se dítě naučí ve svém rodném jazyce několik tisíc slov. Je schopné tvořit věty a pochopit jejich význam. Tyto dovednosti si osvojí dříve, než třeba správně zapnout knoflíky, zavázat tkaničky či postavit se na jednu nohu. Při dosažení tří let může dítě začít chodit do školky a můžeme je většinou zapsat do jeho prvních zájmových kroužků. Těmto dětem nabízíme různé pohybové aktivity, ale také výtvarné či hudební. Organizovaně se také často začíná s osvojování základů cizího jazyka – dítě baví zpívat písničky, říkat krátké básničky jak v rodném jazyce, tak v tom cizím. Pro naši ratolest tím začíná období ochutnávky toho, co se děje venku za zdmi jeho pokojíčku a bez přítomnosti členů jeho rodiny.

Mezi třetím a čtvrtým rokem se děti snaží přijít na kloub všemu ve svém okolí. Zajímá je, jak co funguje. Rodičům pokládají jednu otázku za druhou, kdy většina z nich začíná slůvkem „proč“. Citově by se již měly umět odpoutat od svých rodičů a začít se pohybovat v kolektivu svých vrstevníků.

U čtyřletého a pětiletého dítěte je možnost rozvoje jeho aktivních činností nejširší. Dítě již dokáže samo vyprávět příběhy. Pozná, zda je dané tvrzení pravdivé či nikoliv. Rozlišuje barvy i základní geometrické tvary, ale také se již orientuje v prostoru tím, že rozpoznává, co je vlevo a co vpravo, co je nahoře a dole apod. V cizím jazyce může již hrát ty samé hry, jaké hraje ve své mateřštině. Spontánnost jeho projevu je v tomto věku nejvyšší, má minimální sociální zábrany a k tomu výjimečné imitační schopnosti, což je výborná kombinace pro osvojování jakýchkoliv nových dovedností. Dochází k rozvoji jeho paměti, kdy převažuje především mechanická paměť. V tomto věku se dítě učí vše nové velmi lehce a aniž by si to vůbec uvědomovalo. Veškeré informace dítě nasává jako houbička.

Většina odborníků se shoduje na tom, že ideálním věkem dítěte pro zahájení osvojování základů cizího jazyka u předškoláka je věk od 4 do 6 let. Je třeba mít rovněž na paměti, že předškoláci se rychle učí, ale také rychle zapomínají. Proto vždy myslíme na kontinuitu ve výuce cizího jazyka.

Mnohem více než na věku dítěte však záleží na používaných metodách, stylech a strategiích výuky včetně množství času, které dítě dané činnosti věnuje. Takže ta podstatná otázka nezní, KDY se dítě má začít učit cizí jazyk, ale správná otázka zní, JAK čili jakým způsobem si dítě bude cizí jazyk osvojovat!

NEMÍT STRACH A TAKÉ NEVĚŘIT MÝTŮM

Nejčastější otázkou je, zda výuka cizího jazyka v raném věku nemůže dítě příliš zatěžovat a zda není pro dítě příliš náročná. Každý rodič má strach, aby své dítě nepřetížil a zároveň aby ho tak neodradil od dalšího vzdělávání. Zde je odpověď naprosto jasná. Při volbě správné metody výuky a osobnosti učitele o žádné zátěži nemůže být vůbec řeč. Proces osvojování nových dovedností je pro dítě naprosto přirozený. Naším cílem v tomto věku není dokonalé zvládnutí cizího jazyka, ale seznámení s tím, že s námi žijí lidé, kteří se dorozumívají jinak než my. Je to cesta, jak usnadnit dětem výuku cizích jazyků v pozdějším věku. V předškolním věku děti mnohem snadněji získají cit pro přízvuk, rytmus, intonaci a melodii jazyka, proto toho je třeba využít. Navíc pokud dítě dané prvotní osvojování cizího jazyka baví a cítí se při něm šťastné, je schopno přijímat daleko větší množství informací i z okolního světa, což je vždy pozitivním aspektem. Strach a neopodstatněný pesimismus není tedy na místě.

Na druhou stranu ale nezdravá optimistická očekávání mohou procesu vzdělávání dětí také uškodit. Nemohu očekávat, že přestože se moje ratolest bude osvojováním cizího jazyka od raného věku zabývat, bude při vstupu do první třídy perfektně a plynule hovořit daným cizím jazykem. To je samozřejmě nesmysl. Cílem je získání motivace k učení a také přirozeného zájmu o daný cizí jazyk i o kulturu země, kde se jím mluví.

Rovněž neplatí rovnice, že čím dříve se dítě s cizím jazykem seznámí, tím lépe bude automaticky ve vyšším věku cizí jazyk správně ovládat. Musíme k tomu přistoupit tak, že v raném dětství jsme zasadili semínko, o které je třeba se neustále starat a pečovat o ně tak, aby nám z něj vyrostla krásná a zdravá rostlinka. Když se toto podaří, usnadníme své ratolesti vstup do vzdělávacího procesu a posílíme tím rozvoj jeho komunikačních dovedností.

Mýtem bývá někdy i to, že si rodič myslí, že on sám svou ratolest komunikovat v cizím jazyce naučí jen z toho důvodu, že se přece on v cizině dobře domluví. To opravdu nefunguje hned z několika důvodů. Dospělý musí ovládat metodiku práce s předškolními dětmi. Proces osvojování základů cizího jazyka probíhá u dítěte stejně jako u jazyka mateřského, tzn. především odposlechem a poté napodobováním. Právě proto je jazyková i metodická odbornost učitele tak důležitá.

V neposlední řadě je mýtem rovněž to, že rodič vyžaduje, aby jeho ratolest seznamoval s cizím jazykem jen rodilý mluvčí a v žádném případě česká paní učitelka či český pan učitel. Pro mnohé je pojem „rodilý mluvčí“ zárukou kvality, ale tak to být vůbec nemusí. Stává se, že tito lektoři často nemají žádné vzdělání či zkušenosti v oblasti výuky cizích jazyků a žádnou metodickou průpravu ani pro práci s předškolními dětmi. Někdy nemusí být bezchybná ani jeho výslovnost třeba jen proto, že neumí správně artikulovat. Mezi dětmi jsou však často velmi oblíbení, protože je prostě nechají dělat to, co děti zrovna chtějí. O kvalitě takového lektora a o výsledcích jeho práce se pak nedá vůbec mluvit. Právě důvody, ze kterých se dříve upřednostňovalo zařazení rodilých mluvčích do výuky, dnešní český učitel již překonává. Řada českých učitelů vystudovala vysokou školu v dané zemi, a tím se jejich výslovnost stává velmi dobrou. Otázkou tedy není volba mezi českým a zahraničním lektorem, ale volba kvalifikovaného odborného pedagoga jak v jazykové oblasti, tak v oblasti vzdělávání předškolních dětí. Navíc tento pedagog musí mít cit a chuť děti vzdělávat a musí z něj vyzařovat takové charisma, aby se pro děti stal skutečným vzorem.

Nesmíme nikdy zapomínat, že pro raný věk dětí je také neméně důležité zvládnutí vývojových úkolů daného věku, mezi které zcela určitě patří i kvalitní ovládnutí mateřského jazyka, rozvoj jeho dovedností a budování sociálních vazeb s dětmi i dospělými.

BILINGVNÍ RODINA

Maminka je Angličanka, tatínek Čech – maminka je Češka, tatínek Rakušan… Takovéto rodiny nejsou již dnes u nás žádnou výjimkou. Který jazyk je pro dítě z takovéto rodiny rodný a který cizí? Pohybují-li se děti ve vícejazyčném prostředí své rodiny již od narození, je to pro ně ve vztahu k osvojení dalšího jazyka zcela určitě velmi přínosné. Musí se však striktně dodržovat určitá pravidla a bilingvní výchova musí mít přesný řád. Každý člen rodiny hovoří na dítě důsledně jen svým vlastním mateřským jazykem. Dítě může zpočátku při tvorbě prvních vět chybovat a jedno slovo použít z jednoho jazyka a další z druhého jazyka. Dodrží-li však všichni členové rodiny daná pravidla, toto míchání jazyků velmi brzy samo odeznívá a dítě odpovídá vždy tím jazykem, kterým se na ně mluví. Z hlediska výuky jazyků je tento přístup – tzv. přirozený bilingvismus – pro dítě nejlepší a nejefektivnější metodou výuky.

Dítě se oběma jazykům učí od svých rodičů či prarodičů, se kterými je v každodenním kontaktu, zároveň. Jazyky se učí současně, a proto obou jazyků naprosto přirozeně používá při komunikaci se svým okolím. Dítě dostalo tedy do vínku v podstatě dva mateřské neboli rodné jazyky. A to je samozřejmě pořádná výhra!

Mají-li tito rodiče zájem umístit svou ratolest do mateřské školky, pak právě cizojazyčná mateřská škola je pro ně tou správnou volbou. Podpoří se tím ten fakt, že dítě začne v cizím jazyce mnohem dříve přemýšlet, což je to největší plus, které si dítě z takovéto školky může odnést.

Simulace obdobného stavu může nastat, když se čeští rodiče se svým potomkem na nějakou dobu přestěhují do zahraničí. Rodiče poté i nadále na své dítě stále mluví jen ve svém rodném jazyce, ale dítě se bude pohybovat v kolektivu místních dětí, pak půjde na hřiště a ke kamarádovi na oslavu jeho narozenin, a proto se naprosto přirozeně bude postupem času učit jazyku dané země.

NEHRAJME SI NA BILINGVNÍ RODINU

Je třeba zmínit, že se v poslední době můžeme setkat s rodinami, kdy vícejazyčná výchova není dána kulturními a národnostními odlišnostmi rodičů, nýbrž prostou snahou učit od narození dítě též jinému jazyku než mateřskému. Tento přístup ale určitě není ten pravý ořechový…

Protože rodič na dítě mluví někdy česky a někdy v cizím jazyce, může se stát, že následkem je zmatení dítěte a někdy dokonce dochází k jeho neurotizaci. V odborné literatuře je zmíněno i to, že může docházet také k opoždění řečového vývoje až o dva roky, někdy dítě začne používat zmatený slovosled ve větách. Dítěti se může zdát rovněž divné, proč rodič na ostatní mluví jiným jazykem než na něj. Navíc samozřejmě hrozí ještě to, že pokud rodič daný cizí jazyk neovládá na výborné úrovni, naučí ho používat daný cizí jazyk i s chybami, které se v pozdějším věku dítěte jen velmi obtížně odstraňují. Může nastat i situace, že dítě získá vůči danému cizímu jazyku a později i k učení se cizímu jazyku nepřekonatelný odpor. Vězte, že nic se nemá přehánět… Navíc, když se s dítětem mazlíme, a toho není nikdy dost, potřebujeme používat různá citoslovce a zvukomalebné obraty, které jsou součástí právě našeho mateřského jazyka. A jestliže dítě vyrůstá v českém prostředí, tak i toto patří do jeho základní výbavy a nemáme právo je o to ošidit.

JAK MŮŽE RODIČ DÍTĚTI POMOCT?

Každý rodič je nadšen, když slyší od své ratolesti první slůvka v jeho mateřštině. A co teprve, když prcek vyloudí první slovíčko v cizím jazyce? Rodič zná přece své dítě nejlépe, takže ví, co na něj nejvíce platí. Pro děti jsou rodiče těmi nejdůležitějšími osobami v jejich životě, od nich slyší chválu, ale také podporu či povzbuzení.

Dítěti pomůžete v osvojování základů cizího jazyka nejvíce tak, že se s ním budete hrát a hrát. Máte strach, že Vaše výslovnost není špičková? Nevadí, využijte zvukové či vizuální nahrávky na CD či DVD, kterých je na trhu dost.

Do her zapojte i pantomimu – různá gesta, grimasy. Využívejte vždy co nejvíce smyslů dítěte, které se snažte rozvíjet. Především jde o to, aby se děti s cizím jazykem seznámily a aby se podařilo navodit takové situace, že se jim dané jazykové hrátky s Vámi líbí. Postupovat je třeba krok za krokem. Cílem je naučit děti v cizím jazyce myslet.

A jestli jste se snažili, ale přesto máte pocit, že se nepodařilo dovednosti Vašeho dítka zlepšit, tak nevěšte hlavu. Smysl to má vždycky! Je třeba si uvědomit, že trávíte společný čas se svým dítětem a že budujete jeho kladný vztah k cizím jazykům a k učení se novým věcem vůbec. A to je nezanedbatelné!

ZVÁŽIT EFEKTIVITU VÝUKY

Své dítě můžete učit sami doma, čehož je dobré využít spíše jako doplňkové aktivity. Můžete se spolehnout na práci učitelů a na prostředí v jeho mateřské školce, což je dobré především pro první kontakt s cizím jazykem. Lze zvolit soukromého učitele cizího jazyka, který k Vám bude docházet domů, ale tím neposílíte a ani nepodpoříte rozvoj sociálních kompetencí svého dítěte. Pak už jen zbývá vybrat si kvalitní zájmový jazykový kroužek – ať již ve formě jazykového studia, jazykového centra či jazykové školy.

Dá se efektivita výuky vůbec změřit? Na začátku se dítě musí seznámit s tím, že někdo mluví jiným jazykem než jeho mateřštinou. Dítě by cizí jazyky mělo začít vnímat jako normální situaci. To v něm navíc odbourává strach ze všeho neznámého a nového, což je velmi pozitivní jev. Tím přestává také mít zábrany a snáze se seznamuje s různými cizími kulturami. Ve svém raném věku dítě cizímu jazyku nejdříve naslouchá a snaží se mu porozumět. Jakmile dítě rozumí prvním cizojazyčným pokynům, máme hmatatelný důkaz, že daný cizí jazyk efektivně vnímá. Dalším viditelným prvkem je to, že nám dítě na naši otázku v cizím jazyce odpoví.

Umí-li naše dítě třeba jen pár písniček a básniček, poznat barvy a zvířátka a dokáže-li slova spojit do jednoduchých vět, bude mít před svými vrstevníky, kteří se s cizím jazykem neseznámili, velký náskok. Nezapomínejme na zachování kontinuity – aby se cizojazyčné dovednosti dále rozvíjely, musí dítě ve výuce pokračovat krok za krokem dále.

ZÁKLADNÍ PRINCIPY VÝUKY

Osvojování základů cizího jazyka by mělo probíhat formou hry se vzájemnou a stále přítomnou konverzací. Hra je krokem k uvolňování fantazie dítěte. Vedeme děti k tomu, aby nikdy nesklouzly k překladům své mateřštiny do cizího jazyka. Tím by se v cizím jazyce myslet a reagovat nenaučily.

Dané cizí slovo či smysl věty je vždy třeba co nejvíce konkretizovat – využíváme k tomu hudbu (zpíváme písničky, hrajeme na hudební nástroje a zkoušíme rytmus), pohyb (tančíme a předvádíme pantomimu) a také nejrůznější výtvarné aktivity (kreslíme společně s dětmi obrázky, vybarvujeme je, dokončujeme je dle vzoru či zpaměti). Tyto obrázky zasazujeme do pohádek či příběhů a postavičky z obrázků tak oživíme – tím do výuky zapojujeme prvky dramaterapie i vždy přítomné vizualizace. Nabádáme děti, aby si vybavily věci, které znají, či situace, které již někdy zažily, tím podporujeme rozvoj jejich elementárně rozumových činností, které jsou pro tento věk nesmírně důležité. Vždy se jedná o širokou integraci činností, které jsou založeny na prožitku.

Jsme národem Komenského, proto je pro nás zcela samozřejmé využívat multisenzorický přístup ve výuce. Snažíme se tedy zapojovat a rozvíjet co nejvíce smyslů podle toho, který smysl dítě právě preferuje.

Způsob osvojování základů cizího jazyka má být pro dítě vždy motivující a podporující jeho tvůrčí myšlení i iniciativu.

Všechny tyto základní principy obsahuje ROLINO metoda^® výuky cizích jazyků. Navíc pomáhá dětem v jakémkoliv jejich počátečním vzdělávání především z toho důvodu, že aktivuje spolupráci obou mozkových hemisfér a pomáhá tak využívat co největší kapacity mozku.

Nesmíme také zapomenout na prostředí, ve kterém se dítě pohybuje. Mělo by být podnětné, ale velmi pohodové a přátelské.

NA CO DÁT POZOR PŘI VÝBĚRU VZDĚLÁVACÍ INSTITUCE

Metod, které se při výuce dětí používají, je mnoho. Důležité je, aby se jednalo o metodu, která je hravá, pro dítě zajímavá a motivující. Zároveň však musí vycházet ze systému, který má zaručenou kontinuitu výuky od nejmladších dětí až po ty nejstarší. Tím zamezíme tomu, aby dítě stále znovu a znovu se základy osvojování cizího jazyka začínalo, což bývá velmi demotivující.

Metoda musí mít oporu v kvalitních a na sebe navazujících řadách učebnic, které zohledňují danou věkovou kategorii. Rodič musí mít přehled o tom, čím přesně se jeho ratolest na výuce zabývala.

Daná instituce musí mít odborně vzdělané pedagogy jak v jazykovém vyučování, tak v práci s danou věkovou kategorií dětí. Lektoři musí mít v instituci své odborné zázemí včetně zajištění jejich pravidelného dalšího vzdělávání. Jejich kouč a metodik jim musí být vždy k dispozici. Pravidelný monitoring práce lektorů musí být samozřejmostí.

Systém vzdělávání musí mít řád a pevná pravidla. O znalostních pokrocích dítěte se musí vést přesná evidence. Platební podmínky musí být naprosto transparentní. V případě omluvy dítěte by měla být možnost absolvovat tzv. náhradní hodiny. Na kvalitu poskytovaných služeb by měl být vždy kladen velký důraz.

Dalším významným ukazatelem kvality vzdělávací instituce jsou reference od jiného rodiče. Ty hovoří samy za sebe. Žádný reklamní leták a ani sebepůsobivější webová prezentace Vám nepoví více, než rodič, jehož děti různého věku danou vzdělávací instituci navštěvují již několik let.

PÁR SLOV ZÁVĚREM

Raný začátek výuky cizích jazyků ještě nezajišťuje automaticky výborné výsledky v získání komunikativních dovedností. Mnohem více záleží na kvalitě použitých metod výuky a na čase, který dítě výuce jazyka věnuje, a v neposlední řadě na správném výběru vzdělávací instituce.

Dítě by se v cizím jazyce mělo vždy učit to, co by v daném věku mělo znát ve své mateřštině. V ten moment ho to bude více bavit a bude mít větší motivaci ke vzdělání vůbec.

Svému dítěti vždy pomůžeme v objevování tajů světa také tím, když mu poradíme, jak se správně učit. To totiž ocení každý bez rozdílu věku. Vždyť moudrým se může stát jen ten, kdo pochopí, že vzdělávat se je dobré po celý náš život.

Největším darem, který své ratolesti můžeme dát, je naše láska, pochopení a vždy otevřená náruč.

text: Ing. Libuše Novotná